PLYNOVÉ KOTLE - plynové kotle jsou pro domácnost vhodné především pro svou schopnost vytápět a úsporněji ohřívat teplou vodu. Důležité je brát v úvahu rovněž ekologický přínos, resp. minimalizaci negativního dopadu na životní prostředí. Moderní plynové kotle, jejichž pořizovací cena bývá vyšší, ji ale kompenzují komfortem, pohodlnou obsluhou a nižšími provozními náklady.

Hlavními faktory při výběru vhodného zdroje vytápění jsou především výkon, spotřeba a typ paliva, účinnost, náročnost obsluhy, množství škodlivin dostávajících se do ovzduší a splňování přísných norem. Je opravdu nutné sledovat konkrétní údaje, které budou nejlépe odpovídat požadavkům na vytápění, specifikům stavby a typu interiéru. Nabídka na trhu je nesmírně pestrá, a proto je vhodné se alespoň zorientovat v základní problematice a získat přehled o nabízených typech u jednotlivých výrobců.

Kotle na plyn se dělí podle způsobu umístění a upevnění na:

stacionární kotle – základním typem plynových kotlů je stacionární kotel. Stacionární kotel stojí na zemi (není tedy zavěšený) a většinou je umístěn v samostatné technické místnosti, např. vedle pračky, sušičky apod. Odtah spalin je pak řešen odvodem do komína. Předností tohoto kotle je robustnost a dlouhá životnost, což je ovšem velmi relativní, protože ve věku neustále probíhajícího procesu technologického pokroku se s dlouhou životností nutně pojí i poměrně rychlé zastarávání. Stacionární plynové kotle se hodí pro větší rodinné domy a veřejné objekty (školy, úřady, haly apod.)

závěsné kotle – plynové závěsné kotle patří k nejrozšířenějším zařízením pro vytápění  bytů a rodinných domů. Mezi jejich výhody patří úspora prostoru, elegantní kompaktní design a malé rozměry. V posledních letech se výrazně rozrostla nabídka značek a modelů a v jejich výrobě došlo k viditelnému pokroku, díky němuž je jejich provoz úspornější a komfortnější. Navíc je díky digitalizaci a automatizované diagnostice údržba a servis stále snadnější. Plynové závěsné kotle lze pověsit téměř kamkoli, kde to technické řešení umožňuje, tzn. musí se vyřešit pouze připojení odvodu spalin. Existují varianty s odvodem spalin do komína nebo obvodovou stěnou na fasádu, tento způsob se však v průběhu let stal velkým zdrojem znečišťování ovzduší. Přestože je některými dodavateli vyzdvihován, jde o špatné řešení i na úkor majitele domu, všeobecně se tedy doporučuje odvod spalin do komínové konstrukce. Kotle je možné zavěsit v koupelně, prádelně, předsíni, kuchyni, podkroví apod.

Plynové kotle lze dělit podle typů na:

závěsný kombinovaný kotel – zajišťuje nejen vytápění, ale také průtokový ohřev vody, závěsný kombinovaný kotel s vestavěným zásobníkem vody – zajišťuje vytápění, ale navíc funguje jako zdroj teplé vody, která je shromažďována v menším zásobníku,

závěsný kombinovaný kotel s nepřímotopným zásobníkovým ohřívačem vody (bojlerem)  - hodí se spíše pro rodinné domy, kde je větší nárok na množství teplé vody. Plynové kotle jsou v provedení pro zemní plyn, v případě, že servisní technik provede úpravu hořáků, může být spalován i propan-butan. Regulaci a provoz kotle zajišťuje elektronická řídící jednotka.

Plynové kotle lze dále definovat podle způsobu provozu na:

teplovodní (klasické) kotle - jsou levnější a mají delší tradici, ale v porovnání s kondenzačními kotli mají znatelně nižší účinnost, a tak i větší spotřebu plynu. Dnes jsou využívány především ve starších stavbách, kde by si kondenzační kotle vyžádaly větší a nákladnější stavební úpravy. Klasický kotel je navržen na principu suchých spalin. Nejnižší dovolená teplota otopné vody, která se vrací do kotle (zpátečka) je omezena na 60 °C a teplota spalin se pohybuje ve škále od 90 do 160 °C. Tuto teplotu dokáží kondenzační kotle zužitkovat, naopak v klasických kotlích zbytečně uniká do komína.

Při napojení na soustavu vytápění musí být za kotlem zařízení, které zajišťuje dostatečně vysokou teplotu zpátečky, aby poté nedocházelo ke kondenzaci vlhkosti z vodní páry, která je obsažena ve spalinách a tudíž k nízkoteplotní korozi teplosměnné plochy v místě zaústění vstupu vody do kotle. V průměru bývá účinnost klasického kotle kolem 90 %.

kondenzační kotle - rozdíl je na první pohled patrný v ceně. Klasické kotle jsou levnější (zhruba o 10 000 až 20 000 Kč). Provoz kondenzačního kotle je však mnohem úspornější a čistší, přináší nižší spotřebu energie, vyšší výkon a kratší návratnost počáteční investice.  Kondenzační kotle ve srovnání s klasickými spotřebují méně energie a obsah škodlivin CO2 a NOx je snížen na minimum. Vyznačují se dlouhou životností, která je díky nový technologiím výrazně delší než u klasických kotlů.

Plynové kondenzační kotle jsou vhodné pro domácnosti s nízkoteplotními systémy, tj. byty a domy s podlahovým vytápěním nebo s radiátory o větší ploše. Taktéž se hodí pro rekonstruované domácnosti. Zkušenosti ukázaly, že původní kotle bývaly často naddimenzované, tudíž se není třeba obávat, že by kondenzační kotel na vytopení všech místností po rekonstrukci nestačil. Topení v klasických teplovodních kotlích nutně doprovází větší či menší ztráty spalin. Ty jsou ze spalovací komory odvedeny rovnou do komína bez dalšího využití. Konstrukce kondenzačních kotlů řeší problém těchto úniků. Spaliny, jejichž teplota se pohybuje okolo 130–180 °C, procházejí ještě další, dodatečnou částí výměníku, kde zkondenzují a část svého tepla předají do systému s chladnou vodou. Teplota spalin poté klesne na zhruba 60 °C. Kondenzát, obsahující navíc další převážně kyselé látky, se tak nedostane do ovzduší. Využitím spalin tepla lze docílit úspory energie kolem 30 %. Konkrétní údaje jsou k dispozici u jednotlivých výrobků. Chceme-li dosáhnout opravdu ekonomického provozu, je vhodné ke kotli připojit tzv. regulaci. Na prostorovém termostatu, který můžeme umístit kamkoli, pak sledujeme teplotu. Můžeme na něm sestavit i denní režim, kdy je třeba vytápět a kdy je to zbytečné. Existuje i možnost propojení ovládacího systému kotle přes internet a kotel je tak na dálku možné sledovat i programovat.